Spolek v novém?!
Mnohé, zvláště ti co na pravidelné schůzky nechodí tak často, mohl překvapit výsledek Valné hromady. Tedy výsledek, spíše následek. Pro mnohé je jistě překvapením ukončení členství ve spolku pana Osvalda Honse, zakládajícího člena spolku, předsedy spolku a pozdějšího čestného předsedy spolku. Autora publikací, autora další připravované knihy o zaniklých vesnicích. Proto považuji za potřebné členům a našim příznivcům čtoucí naše stránky, tuto situaci vysvětlit. Nebo správněji, říct svůj názor.
Po předloňských oslavách Horních vsí, kdy došlo k určité neshodě mezi dcerou pana Honse, která byla v kuchyni u občerstvení a organizátory oslav a po loňských oslavách, kdy z určitých důvodů nebyla dcera pana Honse požádána o pomoc, kdy došlo na našich stránkách k určité diskuzi, kterou si zpětně můžete přečíst, docházelo ze strany pana Honse k obviňování z porušování stanov, k údajně neadekvátním reakcím na příspěvky jeho dcery na našich stránkách (přečtěte, posuďte), k neustálým připomínkám k financím, k platbám a zvláště pak k našemu jakémusi zázemí akcí v Muzeu vystěhovalectví v Náhlově. Najednou po létech zjistil, co jsme věděli od začátku, že muzeum je majetkem pana Polakoviče. A to byl další impuls k jeho negativistickým projevům. Nebyla schůze, aby pan Hons neměl připomínky, které však nebyly konkrétní, jasné, pojmenované. Jen , „to se nedělá (ale co?), porušují se stanovy (v čem?), Já to dělal jinak (jak?), proč akce v Náhlově (protože tam máme zázemí)“, no, nebudu vyjmenovávat všechny připomínky pana Honse ale fakt je ten, že nikdy to nebylo nic konkrétního. Jen se chtěl stále scházet a řešit věci , které řešit nebyly třeba, něco kontrolovat. Stále schůzovat. V jeho letech již má na stálé schůzky představenstva asi čas ale ostatní mají rodinné povinnosti a starosti a na plané a nadbytečné schůzky čas věnovat nebudou. Zvláště, když se účastní všech akcí, na které pan Hons nechodil. Asi kvůli averzi k Náhlovu. A na těchto takřka každotýdeních akcích se mohlo to, co měl na srdci prodiskutovat. V poslední době vnášel neklid do jednání a poslední kapka byla, když na přednášce o vodovodech v Náhlově několik členů naplno řeklo, že přestanou do spolku chodit kvůli panu Honsovi. Tak k tomu se spolek již musel nějak postavit. Ač je to smutné, ale není možné, aby jeden člověk znechutil koníčka a zájem druhým.
Ze strany předsedkyně Lenky Špačkové vzešel impuls k několika jednáním s panem Honsem ve snaze si všechny věci vysvětlit a konflikty urovnat. Já jsem vše omlouval věkem, nakonec jsem panu Honsovi napsal dopis, kde jsem se snažil o porozumění o zklidnění o opětovné přátelské jednání. Pan Hons mi neodpověděl. Nestál jsem mu za to. Takže, ať to je jakkoli smutné, prostě to tak dopadlo. Musíme se s tím smířit, že i takovéto smutné, nepříjemné situace někdy spolky potkávají a stále musíme mít na mysli, že koníček není o přesných pravidlech vedení schůze, o názvech orgánů, o averzi , o …….. Prostě je o odpočinku, klidu, pohodě, zájmu, přátelství, souznění, zklidnění. Jsme ale stále otevřeni jednání, vysvětlení, usmíření. A hlavně k poznávání nových členů, kteří mohou bez obav mezi nás vstoupit.
- Jaroslav Dvořák -