Návštěva rodáků ze zaniklých vesnic

Setkávání rodáků nemusí být vždy jen oficiální s pompou a oslavami. Neformální setkání s lidmi narozenými v dnes již zaniklých vesnicích Ralska proběhlo právě dnes 11. srpna 2015.
Jabloneček, Palohlavy, Holičky, to byly hlavní zastávky Margit Herrmann a bratří Heinz a Werner Friedrich. V doprovodu jejich přítelkyně paní Kristiny Kafkové, členů Spolku historie Mimoňska, rodačky z Holiček, jedné z bývalých vesnic a dnešní obyvatelkou Mimoně, paní Jany Havlíkové a i těch, kteří o Ralsku hodně vědí a zabývají se tématem historie tohoto regionu, společně navštívili nejprve Jabloneček, a hned na této první zastávce došlo na stará alba, historické pohledy a fotografie se zasvěceným výkladem pana Romana Tesaře, velkého místního znalce, (kterému tímto děkujeme za perfektní spolupráci) a dokonce přišly na přetřes i tehdejší příbuzenské vztahy a poměry.
Jabloneček, původním názvem Gablonz/Jablonec, je vesnice která úplně nezanikla a na jejím území dodnes pulsuje život, byť spartánský a více či méně rekreační. Dlužno dodat, že paní Margit Herrmann je autorkou poutavého vyprávění právě o této vesnici, které vzniklo na základě vzpomínek její příbuzné, která se v Jablonečku narodila a žila až do odsunu.
Druhou zastávkou byly Palohlavy, rodiště bratří Heinz a Werner Friedrich. Špatně sjízdná úvozová cesta nás dovedla do lesního výběžku mezi poli, kde bylo možné podél cesty pozorovat zbytky zarostlých základů domů a bývalých vesnických rybníků. Tady... tady stál náš dům říká Heinz Friedrich a ukazuje kamsi do houští, z nejž sem tam vykukuje cosi podobného základům. Hned vedle je prohlubeň, dno bývalého rybníka, kam si jako malé děti chodili mýt nohy, aby mohli domů. Na to zase vzpomínal Werner. Tady byl dům, tady také, tam a tamhle taky, vytahuje perfektně zpracovanou mapu bývalé vesnice, na které je zakreslený každý dům.
Byla tady i opravna jízdních kol, jako kluci jsme tam chodili rozpovídal se.
Debata se stočila i na odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce z těchto míst a o tomto tématu by se dala napsat kniha, neboť nejen osudy Němců, ale i Čechů a dětí ze smíšených manželství hodně vypovídaly o charakterech a i toto krátké vyprávění nastavilo zrcadlo tehdejší doby.
Popojíždíme dál k ještě nedokončenému pomníčku za všechny zaniklé hřbitovy v Ralsku a lidem z dnes již zaniklých obcí v nich pochovaných. Zatím jen podstavec pro budoucí pomníček a zasazená lípa naznačují vznik budoucího skromného pietního místa. Kousek za pomníčkem je bývalý hřbitov s rozházenými zarostlými náhrobky. Pořizujeme jednu „folkrórní“ a jednu společnou fotografii a odjíždíme směr Holičky.
V Holičkách se jen krátce zastavujeme v bývalé kovárně a jako zajímavost pořizujeme společné foto u stromu zasazeného v den narozenin císaře Františka Josefa.
Následuje přejezd do Osečné, oběd a jedeme zpět do Náhlova, kde u brazilské kávy v Muzeu vystěhovalectví do Brazílie pokračujeme prohlížením počítačové prezentace Josefa Kykala, návštěvou náhlovské naučné stezky a jako poslední přišla na řadu náhlovská kaplička.
Pozdě odpoledne celá akce končí předáváním dárků a pozorností, zápisem do knihy hostů a závěrečným společným fotem před Muzeem.
Akce ukázala další možnosti spolupráce s rodáky, kteří zde žili, ať už z Čech, či Německa, ale hlavně dokázala, že obyčejní lidé si cestu k sobě vždycky najdou.

 

- Jaromír Mayer -