Myllnerové z Mühlhausenu (1601 - 1620)

Rod Myllnerů byl původně německý šlechtický rod, který přišel do Čech prostřednictvím Petra Myllnera, který sloužil rakouskému panovnickému domu v mnoha válkách.
Petr z Myllner z Milhauzu ( † 1576) měl dva syny Jana (* 1552) a Adama, a dceru Kateřinu, později provdanou za Kašpara Chotka z Chotkova.

Jan Myllner byl humanisticky vzdělaný a v roce 1590 se stává královským radou a sekretářem české kanceláře. O čtyři roky později, v roce 1594 je přijat do rytířského stavu království Českého.

O dalších několik let později, v roce 1601, se Karel Mazanec z Frymburka rozhodl prodat zadlužené panství Mimoňské. A to bylo právě v době, kdy se Jan Myllner z Milhausenu hodlal usadit na novém místě a různé prameny uvádějí, že měl mít panství Mimoňské s novostavbou panského sídla na náměstí předem vyhlédnuté.

Koupil tedy od Karla Mazance z Frymburka panství Mimoňské, kam se podle smlouvy již osm týdnů po transakci nastěhoval. Postupně uplatil všechny dluhy, váznoucí na Mimoňském panství a snažil se opět zcelit Děvínské panství, rozprodané k úhradě dluhů a povedlo se mu od Adama z Bieberštejna na Novém Stránově na sklonku roku 1604 (13. prosince 1604) odkoupit zpět:

• Zámek Děvín s dvory poplužními s poplužím
• Ves Nový Hamr s dvory kmetcími, s hamrem, mlejnem a rybníky
• Ves Novinu (dnes již zaniklá ves Novina) s dvory
• Ves Dolní a Horní Černou (dnes již zaniklá ves Černá Novina) s dvory
• Ves Mednaj (dnes již bývalý zemědělský dvůr Medný) s dvory
• Ves Vostrov (dnes bývalý zemědělský dvůr Ostrov) s dvory
• Ves Polouhlaví (dnes již zaniklá ves Palohlavy)

To vše za 20 000 kop grošů míšeňských. Z toho hotově zaplatil 17 232 kopy, zbytek splatil v letech 1605–1606.

Jak je vidět, toto byl opravdu husarský kousek a Janu Myllnerovi se podařilo panství Děvínské opět zcelit, a navíc dokončit stavbu panského sídla v Mimoni.  Je tedy možné tvrdit, že Jan Myllner z Mülhausenu byl tím, kdo panské sídlo, s jehož stavbou začal v roce 1570 Karel z Bieberštejna, dokončil. To se stalo někdy kolem roku 1604.

V témže roce, tedy v roce 1604 nechal přestavět i tzv. Starý, nebo Horní zámek (dnešní dvůr na křižovatce ulic Okrouhlické, U hřebčína a Potoční), který sloužil, jako vrchnostenský úřad.

Mimoňským udělil 14. prosince 1604 rozsáhlou konfirmaci, kterou potvrdil všechna práva a výsady udělené jeho předchůdci, počínaje Oldřichem z Bieberštejna roku 1505, přes Jana z Vartenberka roku 1516, a Karlem Mazancem z Frymburka roku 1601 konče.

Jan Myllner měl tři syny, kteří chtěli otcovo dědictví převzít, a proto pro ně hodlal zřídit sídla. Mimo zámku v Mimoni proto přeměnil v roce 1606 ves Vostrov (Ostrov) ve velký poplužní dvůr, který se v době svého vzniku jmenoval Spörning a v roce 1616 odloučil od vesnice Hamru část nazvanou Nový Děvín, kde přestavěl vnější pevnůstku na zámeček Nový Děvín.

Po úspěšném scelení panství Děvínského, pustil se Jan Myllner i do scelování panství Mimoňského a 27. dubna roku 1609 bere zpět Erazimu Hyršpergarovi ves Březinu (dnešní Velký Grunov), kterou Erazim Hyršpergar Karlovi Mazancovi při rozprodeji panství nezaplatil, a od Erazima Hyršpergara ještě dokupuje 18. června roku 1613:

• Celou ves Pertoltice s dvory kmetcími, mlejnem a krčmou
• Ves Srnovou (dnešní Srní potok) s jednou polovinou dvorů za 9 500 kop grošů míšeňských.

O Janu Myllnerovi z Mühlhausenu by se dalo říct, že to byl první opravdový mecenáš a sjednotitel, který dokázal opět scelit Děvínské a Mimoňské panství, dotáhnout přestavbu panského sídla v Mimoni do podoby zámku, přestavět Horní zámek a všem měšťanům garantovat jejich privilegia.
Jan Myllner z Mühlhausenu zemřel 26. září 1618.

Závěť Jana Myllnera z Mühlhausenu se sice nedochovala, ale je zřejmé, že majetek odkázal vdově Virginii, která obě panství až do své smrti v srpnu roku 1620 spravovala.

Po smrti vdovy po Janu Myllnerovi z Mühlhausenu Virginie z Levína, došlo k rozdělení majetku mezi syny Jana Myllnera staršího. 24. září 1620 dostal Petr Myllner za svůj dědický díl statek ve Zvoleněvsi, který otec v roce 1609 koupil spolu s matkou Virginií z Levína. Jan a Jiří dostali oba polovinu panství Děvínského a polovinu panství Mimoňského. Jiří však postoupil svůj díl za 45 000 kop grošů míšeňských bratru Janovi a odešel do Prahy, do jednoho z domů, které zdědil po matce Virginii.

Jan Myllner mladší se tak stává po vdově Virginii z Levína majitelem celého panství Děvínského a celého panství Mimoňského.

Panství Mimoňské a panství Děvínské, včetně hradu Ralska připadlo po bitvě na Bílé hoře jako konfiskát císaři Ferdinandovi ll. Habsburskému. Osudy bratrů Myllnerových po Bílé hoře jsou tristní.

Petr Myllner (* 1588) po porážce stavovského povstání prchá z Prahy a ze země v družině krále Friedricha. Jeho další osud je neznámý.

Jan Myllner (*1593/1594) uprchl z Mimoně do ciziny, kde se přidal k tažení Bethlema Gábora proti císaři a byl patentem ze dne 17. února 1621 odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a statků. a statků. Protože se ho nepodařilo dopadnout, bylo při staroměstské exekuci 21. června 1621 v Praze jeho jméno symbolicky přibito na šibenici. Nakonec umírá na bojišti třicetileté války u sedmihradské hranice 12. dubna 1623.

Jiří Myllner (* březen 1600) byl teprve roku 1620 uznán za plnoletého, takže byl právně schopen převzít podíl z Mimoňského panství vyplacený v penězích. To se však již nestalo. Dopadl ho v Praze plukovník Rudolf von Tiefenbach, který ho dal spoutat a vozil ho osm měsíců po Moravě, údajně i po Uhrách, než byl konečně za tři tisíce zlatých výkupného propuštěn a mohl se vrátit do Prahy, kde vlastnil dům po matce Virginii. Dům však již byl zabrán hejtmanem Alexandrem Bleilebenem. Snažil se domoci alespoň části obrovského myllnerovského majetku na Mimoni a Děvíně, ale nepochodil.

Jiří Myllner se v roce 1621 oženil s dívkou, kterou znal od dětství, s Eleonorou Breitschwertovou. První dítě se jim narodilo 30.11. 1622 u sv. Tomáše na Praze III a pokřtěno bylo jménem Zuzana Isabella. Jméno Zuzana Isabella bylo po kmotře, Zuzaně Isabelle hraběnce z Thurnu, rozené von Tiefenbach, manželce vůdce českého odboje Jindřicha Matyáše hraběte z Thurnu.

Druhé dítě Jiříkovo, narozené v březnu 1624 a křtěné 17. března 1624 v kostele sv. Mikuláše bylo prvorozeným synem a dostalo jméno Arnošt Bedřich. Jméno Arnošt bylo po jeho kmotrovi, kterým byl sám kardinál Arnošt z Harrachu.

Po vydání císařského patentu, který dal všem, kteří se s císařem ve věci víry nemíní vyrovnat, půl roku na opuštění země, nezbylo ani Jiřímu nakonec nic jiného než útěk do ciziny. Stalo se tak po jeho rozhodnutí a souhlasu jeho manželky Eleonory a jejích sester. Ještě před tím byl jejich majetek zkonfiskován a Jediné peníze, které měli byly peníze utržené za prodej posledního rodinného klenotu.

Rodina Jiříkova odešla do Torgavy v Sasku, kde se mu narodil a 5. dubna 1629 byl pokřtěn syn Adolf Kristián, jemuž byl kmotrem mecklenburgský vévoda Adolf Bedřich. Ale po cestovních útrapách se dítě nenarodilo zdravé a 6. června 1629 zemřelo.

Ještě v listopadu roku 1631 se vrátil se Sasy do Čech, vzal si zpět alespoň věci ze svých majetků ve Zvoleněvsi, ze svého domu v Praze a dožadoval se návratu celého panství Mimoňského. K tomu však už nedošlo, Sasové byli záhy vytlačeni Valdštejnem, který dostal Mimoňské panství jako válečnou kořist a veškerý majetek Jiřího z Myllhausenu propadl Valdštejnovi.

Jméno Jiřího z Myllhausenu ocitlo na seznamu 80 osob, které měly být potrestány komisí frýdlantskou 25. 1. 1634. Jiřík se vrátil do Torgavy, kde přežíval zadlužený a v chudých poměrech.

Valdštejnovou zradou a westfálským mírem se však poměry změnily. Mecklenburgský vévoda se vrátil zpět do své země Mecklenburg a s ním se ve Vismaru objevuje i Jiřík Myllner z Milhausenu se svou rodinou.

Jeho druhorozený syn Václav Vilém Myllner studoval s podporou mecklenburgského vévody, který byl i jeho kmotrem. Třetí syn Wenceslaus Wilhelmus Myllner á Milhausen studoval práva na rostocké univerzitě a byl zapsán do třetího svazku jako Bohemus iur. rectore Domino Hermanno Lembken 3. srpna 1665, kde od září 1655 studoval.

Jiří (Georg) Myllner nakonec umírá ve Wismaru, kde je pohřben v kapli kostela sv. Mikuláše. Spolu s ním tam spočinula i jeho manželka Eleonora z Bretschwertu, společně s oběma svými sourozenci Annou Marií a Izabelou z Bretschwertu.

„Zde, v této kapli leží pohřben Jiří Myllner z Milhauzu na Mimoni, Děvíně a Zvoleněvsi a jeho manželka Eleonora z Bretschwertu společně s oběma svými sourozenci Annou Marií a Izabelou z Bretschwertu, kteří všichni pro křesťanskou víru opustili svůj domov v Čechách a zemřeli v exilu. Nechť jim Bůh ze své milosti dopřeje věčnosti.“

Psala se Léta Páně 1663.