Mimoň a železnice 1 - strategie a plánování

Město Mimoň, ostatně tak, jako spousta dalších měst v 19. století neměla přímé železniční spojení s okolním světem, společná zastávka Reichstadt – Niemes (Zákupy - Mimoň) sice existovala již od roku 1867, protože se ovšem jednalo o dnešní zastávku Srní u České Lípy, měli to místní na vlak trochu z ruky. Nejen proto a nejen Mimoň usilovala o železniční spojení, jak vypovídají následující řádky.

První náznaky železné dráhy, která by mohla protnout Mimoň, sahají až do roku 1840 a jsou spjaty s významnými libereckými podnikateli Karlem Herzigem a Johannem Liebigem. Tohoto roku se tito dva pánové spojili s Hornolužickým přípravným výborem pro stavbu železnic, mimo jiné i pro stavbu železnice z Drážďan do Žitavy a Liberce, kde prosadili navazující trasu z Liberce do Prahy a první projekt železničního spojení Drážďany – Liberec – Praha byl na světě.

Původní varianta sice ještě s Mimoní nepočítala a vedla přes Turnov, druhá kompromisní, přetrasovaná varianta s trasou Drážďany – Žitava – Jablonné – Mimoň – Mnichovo Hradiště – Mladá Boleslav – Praha už ano. Nicméně od tohoto projektu nakonec soukromí investoři ustoupili, protože investovali do jiných, pro ně důležitějších drah, a Mimoň si musela na železnou dráhu ještě chvíli počkat.

Železnici po odstoupení soukromých firem začal plánovat stát a světlo světa spatřily další čtyři varianty železničního spojení Prahy s Drážďany. Jedna z variant, tzv. Lužická s trasou Praha – Mělník – Dubá – Mimoň – Jablonné – Žitava – Drážďany s Mimoní počítala, průzkum trasy byl v létě roku 1842 dokončen a není bez zajímavosti, že trasa z Mimoně do Jablonného již tehdy zhruba odpovídala trati tak, jak jí známe z dnešní doby. Lužická varianta, za kterou stáli mimo jiných také naši dva nám již známí liberečtí podnikatelé Karel Herzig a Johann Liebig s jejich Hrnolužickým výborem pro stavbu železnic, však byla z technických a národohospodářských zájmů zamítnuta a zvolena jednodušší a rychlejší varianta podél Vltavy a Labe. Výnos podepsalo Jeho veličenstvo císař Ferdinand I. 29. listopadu 1842 a Mimoň se tak železné dráhy opět nedočkala.

Proč vlastně tolik úsilí o propojení Liberce s Prahou, Žitavou a Drážďany? Důvod je prostý. Liberečtí podnikatelé tehdy prudce rozvíjeli své podnikatelské aktivity a klasická doprava povozy byla drahá a časově náročná. Železnice znamenala nejen rychlý přesun zboží, ale také surovin, zejména uhlí, které bylo ve druhé polovině 19. století strategickou surovinou. Právě uhlí bylo jedním z hlavních důvodů jednak tlaku libereckého podnikatele a uhlobarona Herziga, který potřeboval rychlé spojení pro expedici uhlí ze svých dolů u Žitavy, jednak stále rostoucí surovinové požadavky průmyslu na Liberecku.

Krom železné dráhy Žitava – Liberec (1. 12. 1859) začal postupně vznikat projekt na propojení tehdy nově vznikajících uhelných dolů na Chabařovicku a Teplicku s Libereckem. A právě tento projekt byl v budoucnu spjat s Mimoní. Ale o tom si řekneme v následujícím díle.