Holičky, nezapomenutelná vesnice mého narození

Přepis z výtisku Die Dorf-Postille

časopis vydávaný Sdružením rodáků Horních vsí

(Heimatgruppe der ehemalingen Oberdörfer im Gerichbezirk Niemes)

 

 

Na obrázku jsou vyobrazeny Holičky, dnes již neexistující vesnice v oblasti bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko, na kterou vzpomíná členka našeho Spolku, paní Jana Havlíková.

 

Stejně jako Holičky patřily k Hořením vsím, sdílely s nimi i společný osud. Vesnice ležela v malebném údolí podél silnice do Svébořic, vzdálená 3,5 km od Osečné. Nepatrný potůček napájel od severu vesnický rybník a odtékal dál Čertovým žlebem, aby pod Těšnovem skončil v Zábrdce, nazývané také Malá Jizera.

 

O historii vesnice je známo velmi málo. První písemná zmínka pochází z 15. stol. Kořeny mých předků, rodu Sprengerů, jsou dohledatelné až do r. 1642, kdy si Michael Sprenger vzal za ženu Helenu Rösselovou. Po třicetileté válce v roce 1675, stálo v Holičkách osm domů. Od poloviny 16. stol. Náležely Holičky k majetku Šalamouna Blekty z Útěchovic a od r. 1714 ke Stráži pod Ralskem. V průběhu dějin museli vesničané stále znovu snášet tažení vojenských oddílů, nebo dokonce jejich dočasný pobyt. V roce 1642 ot byli Švédové, v roce 1673 oddíly de la Porta, v roce 1866 Prusové a v roce 1945 Rusové.

 

Dle úředního sčítání obyvatel v roce 1930 se obec Holičky rozkládala na 185 ha půdy, čítala 48 domů a měla 143 obyvatel. Dle čsl. Státní příslušnosti zde bylo 138 Němců a 5 Čechů. Obec náležela k římskokatolické farnosti Svébořice a měla vlastní, v roce 1770 postavenou kapli, zasvěcenou 14 pomocníkům v nouzi. Stála pod čtyřmi lipami při silnici do Osečné a cestě do Černé Noviny. Dvě z těchto lip stojí dodnes. Po sametové revoluci se konala v roce 1991 v České Lípě výstava exponátů a dokumentů ze zničených vesnic v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Ralsko. Vystavena byla i dřevěná soška, označená jako Madona z Holiček. Není však jisté, zda tato soška nepochází odjinud. Nedaleko kaple, vpravo při silnici do Osečné, ležel hřbitov. Ten byl v 70. letech ruským ženijním tankem srovnán se zemí. Hroby připomíná jen několik rozvalin. Tehdy zmizel i náhrobní kámen mých pra-pra-prarodičů, Theresie a Karla Sprengerových (žili v domě č. 8).

 

 

Škola patřila k nejvýznamnějším budovám obce. První škola byla v obci zřízena v roce 1870. Byla jednotřídní, pro 1. – 6. stupeň. Nová školní budova s bytem pro učitele byla postavena později a od roku 1875 se v ní vyučovalo. Dnes místo, kde škola stála, připomíná jen kovový sloupek zábradlí. 

 

 

Nedaleko odtud se nacházela hasičská zbrojnice. Pro obec byl vznik dobrovolného hasičského sboru v roce 1893 velmi důležitý. Naproti škole při silnici dnes stojí
mohutný císařský dub, vysazený v roce 1908 u příležitosti 60. výročí vlády císaře Františka Josefa I.

 

V obci byly dva hostince: „Skalni sklep“ a „Hostinec Josefa Kirschnera“. Pošta byla zajišťována z Osečné. Zvláštností v poštovním styku byly tzv. pečetní papírové známky ve žluté, nebo zlaté barvě, které byly v období od 1850 do 1945 používány úřady, firmami i soukromými osobami k uzavírání dopisů.

 

Během prvních let po II. světové válce vesnice Holičky téměř zmizela. Jen jednotlivé studny, skromné zbytky suti z domů, četné, do pískovce vytesané sklepy, stáje s žlaby a kůlny, jsou dnes ještě k nalezení. Mezi nimi tvoří skalní kovárna místní zvláštnost, neboť tato byla bezesporu nejzajímavější kovárnou v okrsku Mimoň. Ležela uprostřed vesnice, blízko silnice a hostince. Ještě dnes se kolemjdoucí zastaví a s údivem pohlížejí na vysokou tmavou skalní stěnu se stopami bývalé vesnické kovárny. Vše bylo vytesáno v čistém pískovci, také velmi vysoký komínový odtah, který byl z venkovní strany obezděn cihlami. Kovárna sestává ze dvou přístupných místností. V přední velké byla vlastní kovářská dílna s výhní a kovářským nářadím, tedy kovadlinou, měchem, pracovním stolem. Navazující zadní místnost naproti tomu byla používána jako skladiště. Od nepaměti byla kovárna ve vlastnictví obce a byla pronajímána. Posledním nájemcem byl od roku 1902 kovářský mistr Pruschek. Kdy tyto kouřem začerněné prostory vznikly, o tom nás nezpravují žádné historické doklady, ani ústní podání. Očividně se tak stalo již v době založení vesnice, přičemž není doložitelné, co vzniklo dříve.

 

Důležité pro stáří osídlení v této oblasti byl velký nález stříbrných mincí v listopadu roku 1932. Tehdy v lomu Leonarda Schrittra, mého dědečka, byl objeven v hloubce 1,5 m starodávně tvarovaný, neglazovaný hrnec, který byl zakrytý plochým kamenem. V hrnci se nacházelo přes 200 stříbrných mincí z doby vlády Václava II ( 1283  –  1305 ). Tento nález obsahoval čtyři sady mincí. Nejdůležitější a nejpoučnější byla třetí sada. Znázorňuje helmici se zavřeným hledím, obklopenou zářivým věncem zvláště tvarovaných oštěpů. Dle názoru znalců byly tyto mince velmi ojedinělé. Všechny čtyři sady měly ve starogotické legendě slova „Grossus Pragenses“. Jelikož obyvatelstvo tento druh mincí, oproti dříve používaným malým denárům, nazývalo „die Großen“ (velké), vznikl z toho pozdější název „Groschen / groš“. Tento poklad byl předán do muzea v Mimoni, avšak na konci války se beze stopy ztratil.

 

Sepsáno podle poutavé přednášky Jany Havlíkové na 33. setkání v Heiligendorfu,
Bad Kissingen v září 2016.