Farní kostel sv. Petra a Pavla, fara

Fara
Protože podle všech známek měla Mimoň farní kostel již od 12. století, muselo být také zajištěno obydlí pro duchovního správce. Lze se tedy právem domnívat, že vedle kostela vždy stálo nějaké obydlí pro faráře. Jistě nebylo velké, protože katoličtí duchovní měli tehdy již povinný celibát, a nebylo tedy třeba počítat s prostorným obydlím pro celou rodinu. Kolem roku 1376 měl farář v Mimoni ku pomoci kaplana, což se v následujících letech čas od času znovu vyskytlo.Z historických pramenů nelze zjistit, kde tito kaplani bydleli. První pevný časový údaj o faře je z roku 1646, kdy byla postavena malá dřevěná budova. Proto první řádně ustavený a finančně zajištěný kaplan, který nastoupil v roce 1667, nemohl v této stále faře bydlet a byl na byt i stravu u zámeckého hejtmana. Když byl postaven nový kostel, byl položen i základ k nové prostorné faře dne 7. září 1675. Stavbu vedl litoměřický stavitel Julián Broggio a v roce 1677 ji ukončil. Rok nato byla ve dvoře fary postavena vlastní samostatně stojící budova pro kaplany, takže již nemuseli bydlet v zámku.

11. června 1806 při velkém požáru města shořela mimo jiné i fara a obydlí kaplanů. Když oheň vypukl v půl jedenácté ráno v domku na jižním kraji města, spěchal tam ku pomocí i farář se svými dvěma kaplany. Ale silný jižní vítr a dlouhé období sucha byly příčinou rychlého rozšíření požáru, a tak se všichni duchovní vrátili k hořícímu kostelu a faře. Cenné věci z kostela a matriky uložili do sklepa fary a zasypali pískem, čímž zachránili důležité záznamy před plameny. Jen s nasazením života pak unikli z hořící fary. Na faře shořelo zařízení pokojů, náčiní, polní nářadí, jen jeden z kaplanů měl více štěstí, protože jeho pokoj začal hořet poslední a mohl být včas vyklizen.
Duchovní bydleli po požáru až do vánoc ve špitále ve světnicích bez kamen. Potom je vzali bydlet do domu čp. 57/II. Krajská komise rozhodla obydlí kaplanů zbořit a faru znovu postavit. Ta byla koncem října 1807 opět schopna k obývání. Bývalé byty kaplanů byly změněny ve stáje a od té doby kaplani bydleli v budově fary.
Roku 1844 čítala farní knihovna 60 svazků teologických spisů. Farní archiv při požáru nejméně utrpěl a nám dnes doplňuje velmi důležité zprávy v mezerovitých místních dějinách.
V březnu 1896 byla ve dvoře fary vykopána 22 m hluboká studna. Předtím bývala v zahradě pod farou pumpa, která byla ve spojení s vodovodem vedoucím do pivovaru (na místě dnešního kina).
Při konci 2. světové války 8. května 1945 byla fara silně poškozena leteckou bombou a byla velkým nákladem obnovena.

Farní kostel sv. Petra a Pavla
Přesný rok založení farního kostela není v historických pramenech uváděn. V seznamu Litoměřického katalogu kněžstva je kostel v Mimoni uváděn již ve 12. století. Po roce 1350 byla vypracována listina duchovních správ podle stáří a podle toho určovány i dotace a církevní desátky. V tomto seznamu je mimoňský kostel uváděn jako jeden z nejstarších v severních Čechách. Vyšší dotaci měly jen Litoměřice, Třebenice, Děčín, Lípa a Bezděz.
Až do roku 1350 jsou nám duchovní správci jmenovitě neznámí. Roku 1354 nařídil pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, že jmenování farářů musí být vždy protokolováno a tak od té doby má i Mimoň přesné údaje s výjimkou let 1380 - 1383 a 1420 - 1421.
Okolo roku 1450 byly zavěšeny první zvony na kostelní věži. V kostele vedle původního hlavního oltáře přibyly časem dva postranní a 1537 také obnoven kůr. Vlivem učení Husova a v dalším století Lutherova, ztrácela katolická církev výsadní postavení a musela i v Mimoni ustoupit, protože roku 1559 zde převzal kostel protestantský pastor. V roce 1577 byl v Boleslavi ulit pro Mimoň velký zvon.

Vedení matriky u nás začalo 16. července 1616 a bez přerušení se vedlo až do našich dnů. Když po bitvě na Bílé hoře plenili žoldnéři Mimoň, zavraždili na mostě přes Ploučnici zdejšího pastora a jeho dceru odvlekli neznámo kam. Katolická církev opět získávala pomalu zpět ztracené pozice a pastoři byli násilím vypovídáni ze země, ale až do 1627 se mnoho nezměnilo. Šlechta protestantská mohla prodat majetek a vystěhovat se, ale poddaní museli zůstat a stát se násilím katolíky. Nebyly vzácné scény, kdy lidé byli pomocí žoldnéřů hnáni do kostela mečem. Nekatolíci se tajně shromažďovali v lesích a tam konali svoje bohoslužby. Mimoňští se scházeli blízko Pavlína dvora na vrchu zvaném "Čihadla" a až do nedávná se tam říkalo jednomu místu kazatelna. Husitské a luteránské knihy byly při prohlídce domů zabaveny a 28. února 1628 na náměstí spáleny. Bylo jich přes 400. To již byl kostel opět v katolické správě. V době třicetileté války, když vtrhlo do Čech švédské vojsko, vrátil se do Mimoně i evangelický kněz. V okolí města tábořily oddíly generála Orenstierna. To však trvalo jen několik měsíců a ostrá protireformace začala znovu.
V létech 1661 až 1663 byl zbourán starý kostel a postaven nový. Stavbu vedl Giullo Broggio[1] původem Ital z Milána, jehož syn Oktavián Broggio se oženil s Kateřinou, dcerou Karla Liebsteina z Mimoně. Finanční náklady nesl šlechtický rod Putzů z Adlersthurnu, tehdejší majitel Mimoně. Věž byla postavena samostatně vedle kostela v létech 1667 až 1670. Potom byl hřbitov (tehdy u kostela) obehnán zdí a postaveny 4 kaple s márnicí. V té době byla založena i církevní pamětní kniha. Za tureckých válek 1683 musely být zlaté a stříbrné předměty z kostelů zaslány do Vídně na krytí válečných výdajů. Z Mimoně však tyto věci nebyly odvezeny, protože je vrchnost vyplatila penězi. O tři roky později byl kostel vydlážděn kamennými kostkami z lomu z Medného.
Ve válce s Pruskem r. 1778 odvedli Prusové faráře a kaplana jako rukojmí do Drážďan a pustili je za výkupné 2.000 tolarů.
V roce 1787 byla věž opatřena hodinami.
Dne 11. června 1806 vypukl na jižním okraji města požár, který zničil téměř celé město a také kostel, faru a 5 kaplí. Po dlouhém období sucha za silného větru snadno se vznítil přeschlý šindel na střechách církevních staveb. Farář, jeho 2 kaplani a přispěchavší občané z Hradčan zachránili většinu zařízení z kostela. Hašení budov bylo za daného stavu bezvýsledné. Z kostela zůstaly holé zdi, na věži se horkem rozlily zvony a zřítily se, hodiny byly zničeny.
Při přestavbě byl kostel zvětšen a spojen s věží. Střecha, před požárem lomená, byla nyní předělána na hladkou a pokryta taškami. Tím se zdi kostela zvýšily asi o 150 cm. Také věž byla poněkud zvýšena. Nové zvony byly ulity v Praze.
1806 byly zvýšeny daně o polovinu, zlato a stříbro muselo být ocejchováno a zdaněno (l g stříbra zdaněn 8 krejcary, l g zlata 12 krejcary), protože bylo třeba peněz na války s Napoleonem. Mimoň měla štěstí, daň jí byla odpuštěna pro neštěstí, které město postihlo. Později byly koupeny starší varhany z Prahy, ale dělaly špatnou službu a musely být zcela renovovány v roce 1835.
Nové hodiny na věži se objevily až roku 1831. Brzy nato pukl velký zvon a proto jej museli odvézt do Prahy, kde byl roztaven a ulit znovu, k němu pak zároveň přikoupen další menší zvon. Pomocí lan a kladek byly zvony vytaženy na věž a tam zavěšeny. To bylo 11. března 1838 a přihlíželo tomu mnoho lidí ze širokého okolí. Sotva bylo toto všechno zaplaceno, udeřil při bouřce 9. července 1839 blesk do věže a kroupy rozbily 94 okenních tabulí v kostele. Rok nato byla věž opatřena bleskosvodem.
1870 již nestačil hřbitov u kostela, bylo tedy koupeno pole a zřízen nynější hřbitov, který musel být 1883 rozšířen o další přikoupenou parcelu.
Střecha věže byla plechová a byla proto často opravována a nově natírána šedou, zelenou a červenou barvou. I tragická událost je s věží spojena. V poledne 1.srpna 1878 skočila z balkónu pod hodinami v sebevražedném úmyslu mladá žena a zůstala ležet mrtvá.
Dům pro hrobaře na hřbitově je z roku 1894. Malovaná okna v kostele pocházejí z konce minulého a z počátku tohoto století[2[. Když byla v Mimoni zřízena železnice, dalo město udělat číselník hodin i na západní stranu věže.

Autorem  těchto článků je náš člen pan Josef Kolařík a s jeho souhlasem, jsme tyto texty použili.